Tajemné stříbro

Tajemné stříbro     

Svět spotřebuje více stříbra, než se ho vytěží. Stříbro je natolik podhodnoceno, že po dalším krachu systému papírových peněz se jeho cena může vyšplhat až na pětisetnásobek. Stříbro je cennější a vzácnější než zlato. Stříbro je dobrá investice a navíc skvělý lék.

Stříbro se těží přibližně od roku 5000 př. n. l. Odjakživa bylo mimořádně oblíbené při výrobě šperků, okultních předmětů a mincí. Dlouhou dobu si ho lidé cenili výše než zlato. Asyřané, Gótové, Řekové, Římané i Germáni ho přímo milovali, stejně jako Egypťané, kteří ho přiřkli Měsíci, zatímco zlato zůstalo symbolem Slunce.

První stříbrné doly jsou doloženy v blízkosti Athén. Ve středověku bylo stříbro nalezeno i na různých místech v Německu. Nejvydatnější doly se ale dlouho nacházely ve Schwazu v Tyrolsku. Tamní horníci pokryli ve středověku osmdesát procent tehdejší poptávky, později byla objevena a otevřena ložiska stříbra i v jiných světadílech. Španělé ho do starého světa dováželi ve velkém z nově objevené Ameriky. Dnes pochází většina stříbra z Peru, Mexika a Číny. Největší provozovatelé stříbrných dolů jsou v Kanadě.

Těžba se v průběhu staletí zefektivňovala, a to především na konci 19. století. Objem výroby se velmi zvýšil zejména v oblasti Comstock Lode na západě USA. Protože však stříbrné mince ztrácely svůj význam a stříbrný standard pomalu ustupoval zlatému, cena ušlechtilého kovu dramaticky poklesla.

Zlato bylo stále oblíbenější a dražší. Na stříbro jako investici se již nebral ohled a po tunách zapadalo prachem. Celá staletí dodržovaly mnohé státy pevně určený směnný kurz v poměru přibližně 15 uncí stříbra za unci zlata, Předpokládalo se totiž, že se oba kovy vyskytují v zemské kůře zhruba v tomto poměru. V roce 1920 se však za unci zlata již muselo jako protihodnotu zaplatit sto uncí stříbra. Ale pak došlo ke zvratu!

Při elektrifikaci milionů domácností, výrobě automobilů a fotografií bylo najednou potřeba právě stříbro. Bylo a je nejlepším elektrickým i tepelným vodičem. Je to materiál, který nejlépe odráží světlo. Funguje jako vynikající mazadlo a je všestranně použitelné, i jako katalyzátor. Kromě průmyslu se stříbro používá ve velkém i v medicínsko-technické oblasti. Tak se z něho zase stala jedna z nejdůležitějších surovin. Zlato nenašlo kvůli vysoké ceně nikdy větší průmyslové uplatnění. Jen proto, že stříbro bylo na konci 19. století tak levné, se mohl z něho stát nenahraditelný a nepostradatelný průmyslový kov. Bylo natolik nepostradatelné, že se brzy zpracovaly nejen jeho veškeré skladové zásoby, ale i těžba začala znovu přinášet zisk. Ve 20. století se každá vytěžená unce rychle dočkala zpracování.

 
Proč je stříbro levnější než zlato?

Ve čtyřicátých letech se na zemském povrchu nacházelo přibližně deset miliard uncí stříbra, z čehož polovina byla v držení americké vlády. Pro srovnání, existovala přibližně jedna miliarda uncí zlata. Po sedmdesáti letech vysoké spotřeby stříbra se karta obrátila. Nyní se na povrchu nachází mnohem více zlata. Zatímco se stříbro zpracovává v celé řadě výrobků (a následně se pak většinou vyhodí), ke ztrátám zlata téměř nedochází - stále dokola se přetavuje a obrábí.

Hrubým odhadem je celosvětově nyní k dispozici pětkrát více zlata než stříbra. Zásoby stříbra klesly z deseti miliard uncí v roce 1940 pod dnešní jednu miliardu. Zásoby zlata, včetně šperků, stouply z jedné miliardy v roce 1940 na dnešních pět miliard uncí - údaje vycházejí z všeobecně uznávaných zdrojů World Gold Councils (=Světová rada pro zlato). Americká vláda, největší vlastník stříbra s pěti miliardami uncí v roce 1941, dnes již nevlastní žádné stříbro.

Podíl stříbra v mincích poznenáhlu celosvětově klesal, protože cena kovu konstantně stoupala a brzy přesáhla nominální hodnotu platidla. Rakouská pětišilinková mince (z doby před rokem 1974) měla v roce 2000 kvůli svému čryřiašedesátiprocentnímu podílu stříbra hodnotu přibližně 2,30 EUR, což bylo v přepočtu 32 šilinků, tedy 6,4 násobek nominální hodnoty. Od roku 1974 se pětišilinkové mince vyráběly již jen z niklu (přesněji řečeno ze slitiny niklu). Cena ušlechtilého kovu v posledních desetiletích nezadržitelně stoupala, avšak tak pomalu, že si toho veřejnost ani nevšimla.

Stříbro plní dvě role: je základním průmyslovým kovem a je i historicky ukotvenou a jako investice žádanou hodnotou. Žádný jiný materiál se mu v tomto ohledu neblíží. Jinak řečeno: stříbro je cennější a vzácnější než zlato. Vlastně by dnes mělo být pětkrát dražší než jeho žlutý bratr. Stojí však pouhou pětatřicetinu!

Jak je to možné? Inu, s cenami stříbra a zlata očividně jíž po desetiletí manipulují titíž bankéři, kteří provozují silverfixing a goldfixing (=stanovení cen stříbra a zlata). Uměle jsou drženy nízko, a to z jednoho jediného důvodu: kvůli zamaskování toho, že americký dolar, jenž patří soukromým bankéřům, nemá žádnou cenu. Výrazný vzestup cen stříbra a zlata by totiž odhalil bezcennost dolaru.

Dnešní globální systém nekrytých papírových peněz se nezakládá na ničem jiném než na důvěře a naději, že dluhy budou jednoho dne splaceny. Jediné, co by mohlo touto důvěrou, a také samotnými základy moderního finančního systému, vážně otřást, je (zejména prudký) vzestup cen zlata v amerických dolarech.

Proč? Zlato a stříbro mají v zásadě stále tutéž hodnotu, a tím pádem i nezměněnou kupní sílu. Ikdyž stoupne jejich cena, znamená to, že hodnota klesá, a následně se za unci musí zaplatit stále více. Jak to teda bankéři dělají? Jak drží ceny stříbra při zemi?

 
Manipulace s cenami stříbra

Jak lze udržet nízkou cenu velmi žádaného zboží? Odborník na stříbro Theodore Butler to ve přednášce na konferenci ve Phoenixu v roce 2009 následovně:

Jak je možné, aby poptávka po něčem byla větší než aktuální produkce (nabídka) a neodrazila se přitom na ceně...? Uvažoval jsem dlouho a usilovně nad "stříbrnou hádankou", která sestává z nabídky, poptávky a cenotvorby. Tento myšlenkový proces a mé zkušenosti burzovního makléře s nerostnými surovinami mne vedly k závěru, že trh se stříbrem je manipulován fiktivními "blanko prodeji" u COMEXu (=celosvětově největší komoditní burza v New Yorku). Základní poučka říká: Když je spotřeba vyšší než produkce, musí cena stoupat. Hledal jsem příčinu toho, proč je stříbro výjimkou.

Něco, co by vysvětlovalo natolik odlišné chování trhu v porovnání s ostatními surovinami. Teprve, když jsem se podíval na Open Interest (=systém, který určuje množství otevřených obchodů v daném trhu v určitý čas) COMEXu, tak mi svitlo. Když jsem sečetl všechny pohledávky stříbra, jako by se jednalo o reálně existující kov, zde jsem objevil podstatný rozdíl oproti jiným trhům se surovinami.

Butler tím říká, že Open Interest, tedy počet otevřených pohledávek, je u termínovaných obchodů (kupní/prodejní smlouvy realizované k nějakému datu v budoucnosti) extrémně vysoký. Jednoduše řečeno: v moderním obchodováni fyzické stříbro nikdy nemění vlastníka, a proto se s ním obchoduje ve větším objemu, než reálně existuje. Podobně jako dříve při zápisu křídou na tabulku se i zde pilně obchoduje a připisují položky na účty na obou stranách. Ve skutečnosti však nikdo nechce mít stříbro doopravdy v rukou, a proto ke dni splatnosti nikdy nedojde. Je to těžký a neskladný kov, muselo by se kdovíkam transportovat a kromě toho i bezpečně uložit. To vše by stálo spoustu dalších peněz.

Proto se při termínovaných obchodech hráči na burze spokojují s dokladem, na němž stojí: Koupili jste sedm prutů stříbra a kdykoliv si je můžete vyzvednout u XY. Pokud cena stříbra stoupne, prodá dotyčný tento doklad se ziskem zase někomu dalšímu.

Obdobné virtuální termínované obchody jsou, podobně jako papírové peníze, čistě věcí důvěry. Žádný z kupců totiž běžně nekontroluje, zda má prodávající stříbro skutečně někde uložené. I kdyby tak i učinil, stejně by nevěděl, jestli prodávající nevystavil více dlužních úpisů, než má prutů!

O to však vůbec nejde. V centru zájmu je pouze obchod, zisk, jenž se pak dá opět virtuálně připsat k dobru na některý účet. Tím jsme se opět dostali k počátkům bankovnictví a dobám, kdy si občané ukládali v bankách své zlato a stříbro a dostávali za ně vlastnické listy. Těchto listů však úschovny brzy vydávaly rafinovaně více v naději, že jejich klienti si své cennosti nikdy nevyzvednou najednou. Na trhu se zlatem a stříbrem se tedy téměř čtyři sta let nic nezměnilo. Butler pokračuje:

To znamenalo, že trhy pro deriváty stříbra byly větší a rozsáhlejší než trh, kde se obchoduje se skutečným kovem, který je základem těchto derivátů. To je zcela absurdní. Ocas (trh cenných papírů) vrtěl psem (fyzickým trhem). Během pětadvaceti let manipulace se na tom nic nezměnilo.

 
Neexistující stříbro

Deriváty jsou termínované obchody, tedy pohledávky na papíře. Zde se sází na klesající nebo stoupající kurzy - v našem případě na určitou cenu stříbra. Teprve když stříbro dosáhne dohodnuté ceny, je zboží splatné.

Tohle je ono tajemství, nesmírně prosté a geniální zároveň: při elektronickém obchodování, které nahradilo někdejší skutečné, se přes přepážky nepřesouvají opravdové pruty nýbrž především virtuální, které nejsou reálně k dispozici. Tomu se říká blanko transakce. Takhle není nápadné, že se na papírech přesouvá přibližně stokrát více prutů, než je jich vůbec k dispozici.

Bankéři, kteří se podílejí také na silverfixingu, manipulují ceny velmi jednoduše: prodávají si a kupují mezi sebou každý den pruty, jež nemusí mít nikdo k dispozici. Přitom vzniká dojem, jako by bylo reálně k dispozici dostatek stříbra. Tímto se udržují nízké ceny, neboť dokud nabídka převyšuje poptávku, ceny nestoupají.

Od roku 2004 u COMEXu dodatečně k blanko prodejům stříbra obchodují také s Silver ETFs (Exchange Traded Funds - fondy s nimiž se obchoduje na burzách), které se těšily velké oblibě. Webová stránka silberinfo.com ze dne 10. října 2010 informovala o "Runu na Silver ETFs".

Celosvětové zásoby Silver ETFs stouply v týdnu před 6. říjnem 2010 celkem o 1,35 %o, čili o 6,13 milionů uncí; celkově je tedy ve všech fondech Silver ETFs uloženo 453 957 432 uncí stříbra.

Skutečně? Kdo kontroluje, zda bylo toto stříbro doopravdy někde uloženo? Mimo to se celosvětově obchodovalo se stříbrnými deriváty v hodnotě kolem 170 miliard dolarů.

Co by se stalo, kdyby si všichni, kteří mají na papíře nárok na stříbro - v akciích, termínovaných obchodech, derivátech a fondech - chtěli najednou své pruty stříbra vyzvednout? Zjistili by nevyhnutelně, že byli podvedeni a že dané pruty vůbec neexistují! Trh by se v minutě zhroutil a cena stříbra by stoupla sto, možná i pětisetnásobně. Kdy se to může přihodit? Ve chvíli, kdy se hroutí finanční trh a všichni začnou opět vyhledávat opravdové zboží.

Cena stříbra stoupla od listopadu 2000 do března 2011 z přibližně tří amerických dolarů na 36. Pouze v roce 2011 se zvýšila z osmnácti na dvacet osm dolarů, a stříbro se stalo nejlepší investicí roku s růstem sedmdesát procent! Přitom se tehdy teprve zahříval motor! Na papíře se obchodovalo s asi stokrát větším objemem, než skutečně existoval. Obchodovat se zbožím, které nemám, je, pokud vím, zakázáno. Dokud však po tom nikdo nepátrá, je to lukrativní obchod. Lidé se sice v poslední době na podobné praktiky stále více dotazovali, ale manipulátoři se bránili zuby nehty. Na internetovém portálu Godmode-Trader informoval Jochen Stanzl 7. října 2010 o senzaci na trhu se stříbrem:

Bart Chilton, úředník při americkém dozoru termínovaných burz CFTC, si stěžoval na cenové manipulace na trhu se stříbrem, a vyzval úřady, aby konečně uzavřely již dva roky trvající vyšetřování a jednaly. Při výslechu... Chilton uvedl, že se účastníci burzy, opakovaně a, podvodně pokoušeli trh se stříbrem,lstivě a úskočně kontrolovat... Během uplynulých šestatřiceti let své existence iniciovala CFTC více než tucet vyšetřování kvůli manipulaci s cenami; pouze jediné však skončilo rozsudkem. Všechny ostatní vyšuměly do prázdna.

 
Stříbrné pruty na horší časy

Důležité je však pochopit, že ročně se stříbra výtěži v přepočtu 620 milionů jednouncových mincí, a to při celosvětové populaci bezmála osm miliard lidí. Kromě toho Čína od roku 3009 v státní televizi CCTV dělá pro obyvatelstvo velkou reklamu ohledně vlastnictví stříbra. Dlouhá léta většinu svého stříbra vyvážela. Od roku 2009 ale čínská vláda rezervovala velké množství domácí produkce pro vlastní obyvatelstvo. Nabízí mu stříbrné pruty po pěti stech gramech, jednom, dvou či pěti kilogramech. Zřejmě vychází z toho, že by mohlo dojít ke krachu na mezinárodních finančních trzích. Každopádně je čínská vláda, o niž si každý může myslet, co chce, přinejmenším tak milá, že varuje své obyvatelstvo a vyzývá ho, aby se pojistilo.

Jasně řečeno to znamená: Kdo by se rád pojistil na těžké dny, docela dobře by mu posloužilo i stříbro. Žádné akcie, fondy, nebo jakékoliv poukázky! Pouze to, co můžete držet v hrsti. Výjimku tvoří akcie dolů na stříbro, neboť v případě nouze budou podíly v těchto dolech velmi oblíbené. Když nebude již po ruce žádné stříbro, všichni budou nažhavení na to, co se bude ještě dát vytěžit. A když stoupne cena stříbra, poroste i hodnota akcií dolů na stříbro.

Kdo se zajímá o stříbro jako investici, měl by si k tomu něco přečíst a nechat si osobně poradit od zkušených obchodníků se stříbrem, zlatem nebo mincemi. Investovat lze do mincí a prutů různých výrobců. Původ je v zásadě lhostejný kvalita je totiž vždy stejná. Jedna unce stříbra je prostě jedna unce stříbra - nezávisle na tom, co je na ní vyobrazeno. Nejoblíbenější investiční mince v Evropě jsou kanadský Maple Leaf, wiener philharmoniker a americlcý silver Eagle. Všechny tři jsou jednouncové mince (31,1 gramu) z čistého stříbra (ryzost 99,9 %).

Sběratelské, speciální nebo pamětní mince jsou často krásné, avšak většinou ne příliš výhodné, protože jejich sběratelská hodnota je téměř vždy vyšší než hodnoty kovu, jsou tedy příliš drahé. Pruty se vyskytují ve váhových kategoriích jeden nebo třicet čtyři kilogramů. Zvláštností jsou jednokilogramové mince. Jsou zajímavé pouze tím, že když si je někdo koupí v Německu, může využít toho, že na stříbrné mince připadá pouze sedmiprocentní daň z přidané hodnoty na pruty však již devatenáctiprocentní. Proto je zde kilogramová mince levnější než stejně vážící prut. V ostatních zemích to neplatí, ražené mince jsou tam vždy dražší než pruty.

Nutné je zvážit i skutečnost, že v historii docházelo opakovaně k zákazům vlastnictví zlata a vyvlastňování. Vyvlastnění může postihnout pouze lidi, jimž lze vlastnictví zlata nebo, stříbra prokázat. To lze státu ulehčit, když se zlato objednává a nakupuje oficiální cestou, to znamená v bance, přes internet či kreditní kartu. Soukromě nebo u obchodníka s mincemi můžete však nakupovat anonymně, což může mít v jisté době své výhody. Totéž platí i pro stříbro.

 
Stříbro zabíjí viry

Stříbro má vlastně ještě další důležitý význam, o kterém mnozí nic nevědí: v malých dávkách je to nejčistší lék. Koloidní stříbro, zvané také stříbrná voda nebo silver sol, se až do začátku 20. století úspěšně používalo při potírání infekcí. Může si ho snadno připravit kdokoliv a nelze ho patentovat. Farmaceutický průmysl ho proto přímo nenávidí a váš lékárník vás bude od něho určitě odrazovat. Hodí se jak k vnitřnímu, tak vnějšímu použití, dokonce se s ním údajně léčí AIDS. Americká správa potravin a léčiv FDA (Food & Drug Administration) považuje koloidní stříbro za přírodní léčivý prostředek. V dřívějších dobách si mnozí Američané vkládali večer před spaním do sklenice s vodou stříbrný dolar a ráno tuto vodu pili jako prevenci proti nemocem.

Jakýkoliv druh houby, viru, bakterie, streptokoků, stafulokoků a dalších patologických organismů zabije do tří až čtyř minut. Není doposud známá bakterie, již by koloidní stříbro nezničilo během nanejvýš šesti minut, a to při koncentraci pouhých pěti miligramů na litr (ppm). Ani při vyšších koncentracích se neobjevuji žádné vedlejší účinky!

Zdroj: http://www.cez-okno.net/